Proč v taiji hledat víc než sestavu
Tradiční čínská umění, bojová, kaligrafická i hudební, vždy rozlišovala mezi tím, co je vidět navenek a vnitřním principem. Forma (xing) a duch (shen). Ani u taiji to není jinak. Opakovat pohyby se lze naučit poměrně rychle, zatímco princip za nimi je práce na celý život.
Každý pohyb v taiji má důvod, který přesahuje estetiku. Každá pozice těla, každý přesun váhy, otočení pasu, práce paží, všechno má vztah ke struktuře, síle a směru. Ve chvíli, kdy začnete do těchto principů pronikat, vaše cvičení přestane být pouze sledem naučených pohybů a začne dávat hlubší smysl. Bez toho může být cvičení na pohled hezké, ale zůstane prázdné.
Přestože většina lidí, kteří dnes taiji cvičí, už v něm nehledá bojové techniky, jsou pro ně principy tradičního taiji, které vznikly s ohledem na co nejefektivnější práci s tělem, dechem a myslí, nesmírně cenné.
Proč tomu tak je
1. Tělo se učí pohybovat efektivněji
Základní pilíře, na kterých stojí pohyby taiji,
jako práce s osou, spirálová síla nebo vedení pohybu ze středu těla, nejsou jen bojové koncepty.
Jsou to principy zdravé biomechaniky. Pokud se pohybujeme v souladu s těmito principy,
méně zatěžujeme klouby, naše tělo lépe absorbuje nárazy a výrazně méně se unavuje a opotřebovává.
Můžete to pocítit i v obyčejných situacích: při nesení těžší tašky, při práci na zahradě,
při chůzi do kopce, při sportu.
2. Meditace v pohybu
Hluboké cvičení člověka nutí být přítomný v každém
pohybu. Neustálá potřeba koordinovat celé tělo,
vnímat, odkud pohyb vychází, jak prochází tělem, kde se tělo brání a kde poddává, nedovolí
mysli odbíhat a drží člověka soustředěného. Dlouhodobě to kultivuje schopnost pozornosti
i mimo cvičení a tím i větší klid v reakcích a menší reaktivitu ve stresu.
3. Uvolnění chronického napětí
Jedním z důležitých principů taiji je
song [čti sun]. Často se překládá jako uvolnění, ale to slovo může mást. Song neznamená
povolit tak, že se tělo zhroutí. Znamená pustit napětí, které není potřeba, a přitom zachovat
strukturu. Song nás učí rozlišovat mezi napětím užitečným a napětím chronickým.
Většina z nás nosí v těle obrovské množství napětí, které si běžně neuvědomujeme. V ramenou, v čelistech, v bedrech i jinde. Hluboké cvičení taiji toto napětí postupně odkrývá a rozpouští. Není to stejné jako masáž, po které se člověk na chvíli cítí lépe a brzy se vše opět vrátí do starých kolejí. Cvičení mění způsob, jak tělo napětí vytváří, drží a pouští. To má často dopad na bolesti zad, ramen, šíje, ale i na naší psychickou pohodu.
4. Neustálý trénink propriocepce a rovnováhy
S věkem se zhoršuje propriocepce,
tedy schopnost vnímat polohu těla v prostoru. Člověk hůř odhaduje, kde přesně má váhu, jak stojí chodidlo,
v jakém postavení jsou jednotlivé části těla a kdy je pozice ještě stabilní. U starších lidí to
patří mezi důvody, proč přibývá pádů.
Taiji tuto schopnost trénuje v každém pohybu. Při přenášení váhy, při zvednutí nohy, při přecházení mezi různými pozicemi, při kontrolovaném došlapu. To vše vytváří signály, které tělo posílá mozku a mozek se je učí zpracovávat a reagovat na ně odpovídajícím způsobem. A svým způsobem člověk necvičí jen dnešní rovnováhu. Cvičí i to, jak bude stát, chodit a reagovat za několik let.
5. Dech a regulace autonomního nervového systému
Koordinace pohybu a dechu
v taiji a hluboký břišní dech, který se synchronizuje s expanzí a kompresí pohybu, přirozeně
aktivuje parasympatický nervový systém a tím pomáhá přejít z režimu napětí do klidnějšího nastavení.
Proto pravidelné cvičení nepůsobí jen jako odpočinek po náročném dni, nebo dočasné uvolnění, ale působí i jako systematický rozvoj odolnosti vůči stresu. Člověk trénuje schopnost vracet se do klidu nejen, když je všechno v pořádku, ale i ve chvílích, kdy situace klidu nenahrává.
6. Motivace
Když člověk cvičí taiji jen jako sled pohybů, může se po čase dostat na konec.
Sestavu už zná, další pohyb nepřibývá a cvičení začne ztrácet chuť.
Práce s principy dává cvičení vrstvu, která se nikdy nevyčerpá. Vždy je co objevovat, co pochopit, co vyladit. Každé cvičení přinese něco nového. Ne proto, že se přidá nový pohyb, ale proto, že stejný pohyb je najednou jiný. Hlubší, přesnější, živější, harmoničtější, stabilnější. To je prožitek, který povrchní přístup nikdy nepřinese.
V neposlední řadě má porozumění principům ještě jednu velkou hodnotu: člověk začne chápat, proč se pohyby provádějí určitým způsobem a postupně se učí opravovat sám sebe. Začne cítit, jak se tělo pohybuje a jaký to má dopad na jeho strukturu a sílu a díky tomu má v každém okamžiku jasný záměr, který jeho cvičení dává směr.
Taiji se dá okoukávat. Dá se opakovat. Dá se cvičit roky a zůstat na povrchu. Nebo se dá začít pronikat do hloubky. A pak se stane něčím úplně jiným.