Nahrávám...

Wu wei: Menším úsilím k většímu pokroku

Taiji není jen soubor pohybů nebo bojových technik. Jeho kořeny sahají hlouběji - do čínského způsobu vnímání světa, ve kterém se člověk neučí pouze dovednostem, ale také lepšímu porozumění sama sobě, svému tělu, rozličným situacím i proměnám života.

Jedním z důležitých zdrojů, ze kterých taiji čerpá, je taoismus. Filosofie taoismu nám může ukázat cestu, jak se učit rozpoznávat přirozený řád věcí, vnímat souvislosti, jednat ve správný čas a neplýtvat silou tam, kde naráží na zvýšený odpor. Právě s tím souvisí jeden z hlavních taoistických principů: wu wei.

Cesta nejmenšího odporu

Wu wei

Wu wei se někdy překládá jako „nečinění“ nebo „nekonání“, což může být velmi zavádějící. Wu wei neznamená nic nedělat, být pasivní, rezignovat, nebo se vyhýbat odpovědnosti. Přesněji bychom ho mohli chápat spíše jako jednání bez nadměrného tlaku, urputnosti a násilného prosazování vlastní vůle proti vnějším podmínkám. Dalo by se říct, že wu wei znamená jednat v souladu s tím, co daná chvíle skutečně potřebuje.

Mnohdy máme pocit, že lepší výsledek musí být vždy spojený s větší snahou a intenzivnějším úsilím. Wu wei nám však připomíná, že účinek našeho konání není úměrný pouze vynaložené síle. Často vzniká z lepšího načasování, větší citlivosti, schopnosti jasněji vnímat situaci a lépe jí přizpůsobit své kroky.

Wu wei neznamená slabost. Zvenčí sice může nenásilné jednání působit měkce, ale ve skutečnosti vyžaduje vnitřní pevnost. Člověk, který neusiluje o to, vše okamžitě ovládnout, prosadit nebo dokázat, často jedná klidněji a přesněji. A díky tomu může jeho jednání přinést větší efekt.

Wu wei neznamená ani vzdát se směru nebo cíle. Spíše jde o to lépe vnímat cestu, která k němu vede přirozeněji. Méně zápasu, více pozornosti. Méně snahy urvat výsledek, více trpělivé práce a péče o podmínky, ve kterých může výsledek přirozeně vzniknout.

Je to umění nechat věci plynout, aniž bychom se nechali jen pasivně unášet. Učit se vnímat směr proudu a pohybovat se s ním tak, abychom neztráceli cíl, ani zbytečně neplýtvali silou.

Wu wei v taiji

V taiji můžeme princip wu wei prožívat velmi hmatatelně. Když se pohyb snažíme „vyrobit“ silou, ztuhneme, ztratíme rychlost, plynulost, cit i propojení.

Ve chvíli, kdy se uvolníme a místo urputného snažení zapojíme více pozornosti, tělo nám začne samo ukazovat, kudy který pohyb plyne nejlépe a kde toto plynutí narušujeme - kde zbytečně tlačíme, kde chceme pohyb urychlit, vychýlit z jeho ideální dráhy, nebo ovládnout silou. A zároveň nás učí, že když některé zbytečné věci pustíme, nestaneme se slabšími, ale živějšími, plynulejšími a účinnějšími.

Podaří-li se nám svou mysl ztišit natolik, abychom se alespoň na chvíli dokázali oprostit od neutuchajícího nutkání vytvářet pohyby tak, jak si myslíme, že mají vypadat, otevře se příležitost začít vnímat, kudy nás tělo vede, jak se pohyb rodí z opření o zem a prostřednictvím otáčení v pase se přenáší do končetin.

Necháme-li pohyb vzejít ze správného propojení celého těla, objevuje se specifický druh síly - síla struktury. Díky tomu, že tato síla pramení z optimálního nastavení celého těla, mnohonásobně převyšuje prostou sílu našich svalů.

Wu wei neznamená ochablost nebo otupělost. Znamená nepřekážet přílišnou snahou tomu, co se může dít přirozeněji. Nepřidávat zbytečné napětí do těla, do dechu, do mysli. Nechat své taiji utvářet klidem, uvolněním, pozorností, respektováním vlastního těla a následováním principů taiji.

Lehkost vycházející z naslouchání tělu
Vytvářet podmínky, aby věci mohly růst

Trpělivost a důvěra v proces

Wu wei není o tom čekat, že se věci stanou samy, spíše nás vede k tomu, trpělivě dělat to, co je v danou chvíli nejpřínosnější, a zároveň respektovat, že některé věci potřebují svůj čas.

Tělo se mění postupně. Nervový systém se učí postupně. Porozumění dozrává postupně. Nadměrný tlak tento proces většinou nejen neurychlí, ale naopak ho může blokovat. Pokud ovšem nebráníme přirozenému vývoji, důvěřujeme procesu a pravidelně pracujeme na vytvoření dobrých podmínek, můžeme očekávat změny, které mohou být hluboké a trvalé.

Podobně jako v životě. Některé věci nejdou urychlit silou. Některá rozhodnutí potřebují dozrát. Některé vztahy potřebují prostor. Některé změny se nedají vynutit, ale dají se vytvořit podmínky, aby mohly nastat.

K čemu je nám wu wei dnes

Na první pohled na nás může princip wu wei působit jako něco starodávného a vzdáleného. Ve skutečnosti je ovšem stále aktuální. V době, která oceňuje rychlost, výkon, kontrolu a neustálé zlepšování je snadné zaměnit úsilí za efekt a aktivitu za skutečnou účinnost.

Wu wei nám může přinést více klidu a harmonie a méně zbytečného plýtvání silami. Směřuje nás k lepšímu rozpoznání, který krok dává v aktuálních podmínkách největší smysl. Souvisí i s efektivitou. Lepších výsledků nedosáhneme vždy tím, že přidáme víc síly, víc kontroly nebo víc úsilí. Velmi často jich mnohem snáze dosáhneme tím, že přestaneme dělat věci, které překážejí.

Když se přestaneme neustále snažit ohýbat věci podle svých představ, můžeme je začít vidět takové, jaké skutečně jsou. A právě tehdy se často ukáží nové možnosti, které bychom v napětí a snaze o kontrolu vůbec neviděli, či cesty, které byly doposud skryté.

Wu wei je cestou kultivace člověka, která nás vede k citlivějšímu, přesnějšímu a klidnějšímu jednání. Je to schopnost jednat tak, abychom sami sobě nepřekáželi. Učí nás méně bojovat se světem, s druhými i sami se sebou. Učí nás rozpoznávat, kdy je potřeba jednat a kdy nechat věci dozrát. Kdy použít sílu a kdy raději povolit. Kdy mluvit a kdy mlčet. Kdy jít vpřed a kdy nás k našemu cíli rychleji přiblíží úkrok stranou. Také nám ukazuje, že skutečná síla nemusí být hlučná ani tvrdá. Může být tichá, pružná a přirozená - jako pohyb v taiji, který nevzniká z přehnaného úsilí, ale z uvolnění, opory a vnitřního souladu.

Pevnost bez strnulosti